Milan Kalus, Santa Fe

Tak jsem doma ze sestidenniho vyletu do pereji Grand Canyon. Byl to zazitek, bylo to dobrodruzstvi. Vlastne to nebyl vylet, ale expedice, pri niz jsem si pripadal jako objevitel mist, kde jeste nikdo nebyl. Rozdil mezi expedici a vyletem je v tom, ze expedice je z osmdesati procent planovani a priprava a zbytek ta vlastni cesta. Vylet nebo tura tolik priprav a planovani nepotrebuji, protoze je mozne se spolehnout na zabehane sluzby po ceste, jako je doprava, jidlo, motely a podobne. Nase firma Western River Expeditions se postarala o veskerou pripravu a planovani. Postarali se o lod ci spise vor pro 18 lidi vcetne posadky na sest dnu v uplne divocine, kam se da sestoupit jen na nekolika mistech pesky nebo na mulech, kde nehraje radio a spojeni je mozne jen pres druzici nebo preletavajici letadlo. V pripade absolutni nutnosti by snad na par mistech mohla pristat helikoptera a vyzvednout zraneneho a nebo tezce nemocneho pasazera. Pred asi patnacti lety doslo nad Grand Canyon ke kolizi dvou letadel a zahynulo nekolik desitek lidi. Jeste po letech jsme z reky videli zbytky vraku v mistech, kam pred tim nevstoupila lidska noha. Na malou plosinu obklopenou kolmymi stenami se pousteli rangeri z helikopter, aby sesbirali do pytlu, co zbylo z tech nestastniku.

Byli jsme tedy sest dnu odriznuti od sveta, v pohodli i nepohodli, v bezpeci i nebezpeci nasi expedice, profesionalne pripravene firmou, ktera pul roku vozi klienty od milniku nula na Lee's Ferry do milniku 280 na Pierce Ferry v expedicich trvajicich od tri do dvanacti dnu. Tech 280 mil po Colorado River zacina 15 mil na jih od Page, coz je mesto, ktere vzniklo po postaveni Glen Canyon prehrady v roce 1956. Tato prehrada vytvorila na sever 180 mil dlouhe jezero Lake Powell s mnoha rameny. Page a Glen Canyon Dam lezi na severni hranici Arizony a prakticky cele Lake Powell je ve state Utah. Do Page jsme s pritelem Edou prijeli Jeepem po osmihodinove ceste ze Santa Fe v utery pozde odpoledne a ubytovali se v hotelu Arizona Inn. Sli jsme se jeste podivat na prehradu a zastihli posledni prohlidku s vykladem o Glen Canyon Dam. Prehrada z deseti milionu tun cementu je 180 metru vysoka, asi 100 metru siroka a obloukovite se vyklenuje proti jezeru. Baze prehrady je tlusta 120 metru, takze proti silenemu tlaku nahromadene vody odolava nejen tou obrovskou masou betonu v zakladech, ale i pomoci oblouku, ktery je jakoby vtlacovan do cerveneho mramoru Marble Canyon. Ale prehrada stejne tece. Ne ze by tekl beton, ale voda z jezera hlubokeho pres jeden kilometr si nasla cesticky v mramoru a vyteka v praminkach i proudech ze sten za prehradou. Nepomahaji ani stovky az 20 metru dlouhych nytu vyvrtanych do skaly, aby zpevnily pozvolna praskajici mramor. Rika se, ze jednoho dne skala povoli a bude po prehrade. Nedovedu si predstavit tu vlnu vody valici se Velkym Canonem. Kdyz my jsme byli na prehrade a v Canyonu, protekalo rekou 22,000 kubickych stop vody za vterinu, coz odpovida 623 krychlovym metrum za sekundu. V pripade zvysene potreby elektriny, lze prutok vody do osmi turbin produkujicich az 1,336 MW zvysit na 1,000 krychl.m/sec. Pri velkem tani v roce 1983 museli otevrit postrani vytoky a rekou za prehradou protekalo 6,000 cubic m/sec. Jsou to fantasticka kvanta vody, ktera zavlazuje Californii, kde by jinak byla poust. Diky vode z Colorado River mame cely rok salat, jahody, articoky, avocada, merunky, broskve, ryzi a bajecna californska vina.Jen Glen Canyon Dam za rok doda tolik vody, ze by to pokrylo 4 miliony hektaru ve vrstve 30 centimetru. Vzali nas vytahem do chodeb v prehrade, kde bylo zima, protoze voda je tu jen 8C tepla. Hned za prehradou je plosina s vysazenym travnikem zavlazovanym vodou, ktera vystrikuje z potucku v nahlodane skale. Travnik je tu proto, aby tlumil hluk vody zenouci se do turbin. Ty jsou v budove o kousek nize. 8 kolosalnich Francisovych turbin se otaci a jemne rozechviva celou halu. Produkovana energie se rozvadi do jedenacti okolnich statu a pouziva se hlavne pri vypadcich a velkych spotrebach v lete. Elektrarna sama o sobe by mohla plne zasobovat mesto jako je Los Angeles. Veskery provoz elektrarny a prehrady obstarava 65 zamestnancu.

Nafukovaci vor se sklada z peti nafukovacich pontonu nebo chces-li gumovych burtu dlouhych 10 metru. Prostredni je o metr kratsi, aby se vzadu do mezery dal zasunout motor. Pontony z tluste gumy, cimz minim tak ctyrnasobek tloustky duse do pneu, jsou vepredu zaspicatele a zaseknute do prumeru asi 40cm. Uprostred, plne nafouknute meri metr. Kazdy ponton je samostana jednotka navic jeste s prepazkami, takze vyfouknuti a potopeni i po velke a nekolikanasobne trhline je prakticky nemozne. Jsou svazany k sobe tlustymi popruhy a provazy na nejmene deseti mistech, ve spicce navic na peti. Je vylouceno, aby se jeden od druheho odtrhnul, ale pri tom mohou proti sobe a proti vode pracovat, klouzat a ohybat se. Na tuto pontonovou bazi 10x5 metru je uprostred zase privazana ctverhrana melka miska asi 3x3m v niz se veze naklad v bednach. Miska i bedny jsou z tlusteho aluminia nebo nejakeho jineho lehkeho kovu. Bedny jsou do ctverce a uprosted ctverce je platforma na vaky. Tim ze je uprostred trimetrovy naklad, vor je podelce rozdelen na tretiny, coz je dulezite pro flexibilitu v perejich. Predni tri metry jsou volne a na nich sedi rozkrocmo v perejich devet lidi jako zavazi a samozrejme pro nejvetsi zazitek. Prostredni tretina je naklad a dalsich az devet mist k sezeni na krabicich. Toto jsou mista pro sraby, co nechteji byt tolik mokri. Tri sedi celem dopredu, tri a tri po stranach, divajice se na brehy. Za prostredni tretinou je asi metrova ulicka a za ni napric rada beden zase v pricne misce. Na vrchu jsou provazem prostrcenych skrz drzadla pripevnene ammo krabice. Uplne vzadu je uprostred v kratsim pontonu motor, u neho sedadlo pro kapitana a na kazde strane bedna s reservnim motorem. Vezli jsme tedy tri motory Nissan 25HP a jak se dozvis dale, skoro nam nestacily. Kapitan a kormidelnik v jedne osobe ridi lod pomoci tyce, na ktere ma plyn jako na motorce a tyci zaroven kormidluje. Tato genialni konstrukce ma hlavni vyhodu ve stabilite a ohybu mezi prvni a druhou, druhou a treti tretinou voru. Kdyby to byl vor z klad, velice snadno by se ve vetsich perejich prevratil, protoze velke vlny meri po delce tak 6 az deset metru a jsou asi tri metry vysoke.Ten kdo nas nafukovaci vor vymyslel mel velikost vln v perejich dobre na pameti a zajistil flexibilitu kazde tri metry.

V puli odpoledne jsme se zastavili na starem sidlisti Indianu Anasazi a utaborili se. Nejdriv jsme udelali retez a podavali si vaky, ammo krabice a lehatka. Pak prislo kuchynske nacini se dvema stoly, zeleznym platem, ktery slouzil jako panev, bedny s potravinami, konvice na vodu , kbeliky a propanova bomba s nekolika slauchy k mohutnym horakum a k plynove plotne. Jedna z prvnich veci, kterou Mike a Laura udelali bylo, ze odnesli zachodovou bednicku (skrytou v jedne z beden na voru) nekam kousek za tabor a ukryli ji sikovne za ohyb a tamarysky, aby zrovna nebyla na ocich. K bednicce z nereznouci ocele s normalnim zvedacim prkenkem a priklopem, taky prinesli zluty kanistr zrejme s chemikaliemi. Na ten polozili role jemneho toaletniho papiru, deodorant rozprasovac a jeste lahvicku, kterou jsem nikdy nepouzil, takze nevim co v ni bylo.Stezka vedouci k zachodu byla oznacena dvema kybli s vodou, mydlem a zlutym zachrannym korkovym blokem, na nemz bylo napsano "Need Help". Ten na sousi slouzil jako "Volno" a "Obsazeno". Kdyz tam korek byl, bylo volno. Vzal sis ho sebou na zachod, vykonal potrebu s vyhledem na skaly Grand Canyon, odnesl korek ke kyblum. Ruce sis umyl seslapnutim gumoveho balonku, ktery vypumpoval proud vody do kohoutku nad kyblem s vodou pouzitou. Pri tom jsi pouzil tekute, biodegradovatelne mydlo, takze pri bourani tabora se voda mohla vylit do reky.Cela operace byla velmi pohodlna, zadne sedani na bobek a zahrabavani. Ctvrty den byla bednicka nahle prazdna a tak nevim, jestli to byly ty chemikalie v kanystru a nebo jestli meli bednicky dve. Spis to byl ten zluty kanystr.